O Humpolce

První zmínky o dvorské krčmě, později nazývané Humpolka, jsou z roku 1491, kdy 25.července toho roku abatyše tišnovského kláštera „Porta Coeli“ a její sestra jeptiška Ofka Johana z Pěvičína z vlastních peněz zakoupily pro klášter „velký dvůr“ zvaný „Věží“ se dvěma usedlíky a krčmou v Tišnově od tišnovského vladyky Jana z Věže.

Zmínky z dalšího období bohužel nebyly dochovány. Až koncem 16. století získává dvůr buď darem, nebo koupí pan Bernard z Gersdorfu. Kupuje ho i s krčmou roku 1602 a ihned prodává panu Janovi Girzimu Humpoleckému z Rybenka společně s kopanicemi, zahradami, loukami a náležitým příslušenstvím za kupní cenu 780 zlatých.

V roce 1642 byla Humpolka, jako i celý Tišnov, vypálena švédy.

Po Janu Humpoleckém z Rybenka se již dvorská krčma nazývá formanskou hospodou až dodnes.

Komu Jan Humpolecký prodal dům nelze zjistit, poněvadž listy v gruntové knize z let 1615 – 1630 chybí, dochovala se jen pozdější zmínka o Matesu Noposovi, který byl pouze nájemce dvora a krčmy, neboť po Bílé Hoře přechází celý majetek zpět do vlastnictví konventu cisterciaček. Jejich majetkem zůstává až do roku 1782, kdy byl klášter zrušen.

V roce 1788 byla již Humpolka od dvora oddělena a byla ve vlastnictví tišnovské patricijské rodiny Václava Růžičky, od něhož kupuje Humpolku roku 1820 Jan Mašíček.

Roku 1887 prodává Humpolku další majitel Josef Mikulášek do rukou staré tišnovské rodiny Leopolda Dvořáčka a po jeho smrti roku 1929 přechází Humpolka do vlastnictví jeho syna Antonína Dvořáčka.

V dosavadním úhledném barokním stylu byla Humpolka vybudována klášterní vrchností současně s dvorem a panským domem koncem 17. nebo počátkem 18. století.

Stará formanská hospoda Humpolka bývala od nepaměti nejživější hospodou v Tišnově vůbec. Zvlášť před vybudováním železniční dráhy, kdy všechen provoz z hor na Brno vedl kolem Humpolky.

Výňatek ze spisu z července roku 1942 od p. Bohuše Sedláka: „Bylo by jen přáti, aby nynější i majitelé budoucí, zachovali barokní půvab Humpolky pro potěšení všech ušlechtilých duší, ku chvále vlastní i pro požehnání staletého krovu… “